V létě 2016 jsem strávily týden v Herolticích, kde se Cira seznámila s velkými gymbally a sport zvaný treibbal jsme si zamilovaly obě. Když se mě někdo ptá, v čem to spočívá, nejraději to přirovnávám k biliáru, kde místo koulí jsou míče a místo tága pes. No, a míče se nekoulí do žádných děr, ale do branky. Postupem času, jak rostl počet lidí, kteří se se svými psy tomuto sportu věnovali, obohatil se treibbal o další prvky zaměřené především na dálkovou ovladatelnost psa. To řešilo i náš problém (mou neschopnost běhat při agility) – já stojím v bráně a kibicuju a Cira běhá po hřišti a plní to, co se po ní chce. S jakými úspěchy o tom svědčí i její sbírka medailí a diplomů. Jsem na ni hrdá. Treibbal má i tu výhodu, že se dá provozovat doma na zahradě (pokud tam není zrovna ovocný sad) a řadu prvků můžeme nacvičovat i v obýváku.