Madeira byl pro mě donedávna pojem spojený s rozkošnými kraječkami na zavinovačce mé dcery. Od letošního ledna ale už patřím ke světoběžníkům a Madeira je ostrov treků, výletů, banánů, oceánských vln a krevet s česnekem.

Je to taky ostrov, kvůli jehož kráse jsem překonala svůj strach a opičí péči o feny a vypravila se letadlem s oběma - malá Sárinka pod sedadlem v tašce, Cirilla v přepravním boxu v zavazadlovém prostoru letadla. Zvládly to obě naprosto profesionálně, nejvíc jsem byla na nervy já, když jsem zavřela dvířka za Cirou a nechala ji odjet s letištním zřízencem do neznáma (do té doby jsem ji svěřila pouze své matce a to ještě s milionem doporučení, jak o ni pečovat - néééé, dělám si legraci, svěřila jsem ji mámě docela v klidu :) ). 

Takže Madeira - ostrov luxusně malý (22 x 57 km), bydleli jsme v jeho severní části v městečku Sao Vincento a během 6ti dnů jsme se pokusili poznat co nejvíc. 

Rozhodně nutností je udělat 2 - 3 treky kolem levád - kanály rozvádějící vodu z vlhkého severu po celém ostrově. Kolem těchto kanálů, které často vedou tunely ve skále, jsou udržované turistické cestičky. Některé skýtají krásné výhledy do údolí, některé spíš pohled na vlhkomilné rostlinstvo. 


free website design templates

Abychom u levád úplně nezmrzli (přece jen od skal a vody jde chlad), vyrazili jsme také na slunečnou stranu , v tomto případě západní část ostrova. Mimochodem, vynikající oběd v obci Ponta do Pargo - Restaurante O Farolim - rybí polévka a krevety, jak jinak než s petrželkou a česnekem.

Ideální rodinná dovolená zahrnuje nejen kompromisy, ale také projevy vzájemné tolerance. V našem případě to byl den, kdy děti s manželem šli provozovat canyoing a já s fenama jsme se vypravily na nevjvyšší vrchol Madeiry  Pico Ruivo s výškou 1862m n. m. Vyrážely jsme kolem 8:00 ráno, kdy teprve svítalo a i když jsme startovaly z asi 1000m výšky, za výpravu od 8:00 do cca 14:00 jsme na 16 km nastoupaly 2 119m a klesly 1 324m. Byly jsme rády, když nás v cíli naložili do auta. Jestli to stálo zato, posuďte dle fotografií. Podle mne to byl jeden z nejkrásnějších treků, co jsem zažila, fen se nikdo neptal. Trasa byla Boca da Encumeada -  PR 1.3 Vereda da Encumeada - Pico Ruivo - Pico do Arieiro.